Dva kanadské body pro Krčmu, bod pro Beroun
AFK Semice-ČLU Beroun 2:2 (1:0) branky: Krčma, Pipiška (as. Krčma)
Sestava: Pettík-Smetana, D. Počta, Ježek, Krčma (79.´Hrdlička)-J. Počta, Pipiška, Rigo-Konopásek, Michal Novák, Horel.
Beroun cestoval na hřiště předposledního celku tabulky s jednoznačným cílem bodovat. To se také nakonec podařilo, i když vzhledem k vývoji utkání měli hosté brát body tři. Lvíčata domácí tým herně jasně převyšovala a nad tím, že domácí vedli o poločase 1:0 kroutili hlavou i místní fanoušci. Do vedení se hráči ze Semic dostali ve 13. ´minutě po nedorozumění berounské stoperské dvojice. Předtím však hosté zazdili své dvě šance, když špatně vyřešili přečíslení tři na dva, resp. čtyři na dva. I po obdrženém gólu hosté dominovali a vytvářeli si také šance. Namátkou jmenujme únik Marka Horela zakončený střelou z patnácti metrů, kterou brankář vytěsnil reflexivně na roh. Střelu Konopáska z rohu pokutového území těsně vedle. Šanci Michala Nováka po zpětné přihrávce Horela, jenž , hokejovou terminologií, pouze vyprášil betony gólmana. Ale především megašanci Riga, který postupoval nikým neatakován zcela sám na brankáře hostí, místo střely však volil nepřesnou přihrávku na obsazeného Nováka.
Druhý poločas začal v duchu toho prvního, tedy sebevědomým výkonem hostů s tím rozdílem, že některé šance byly proměněny. Vyrovnání se zrodilo z té nejmenší v 54.´, když obránce hostů na hranici pokutového území odhlavičkoval míč jen ke Krčmovi a ten z třiceti metrů utěšenou střelou z voleje trefil šibenici domácí branky. Než se Semice stačily oklepat, prohrávaly 1:2. Agilní Krčma vysunul parádní českou uličkou Pipišku, který i přes svůj dorostenecký věk zakončil s chladnokrevností ostříleného mazáka. Jen o tři minuty později ve stejné situaci neproměnil svoji šanci Konopásek a o chvíli později odskočil v rozhodující chvíli míč Novákovi. Definitivní k.o. mohl hostům uštědřit Horel, ale jeho střela z hranice vápna o milimetry minula branku. A domácí? Tak ti si za celé utkání nevytvořili jedinou kloudnou šanci. Jejich důrazná a silová hra ostře kontrastovala s fotbalovostí hostů. A tak se k pokutovému území Pettíka dostávali v drtivé většině případů pouze zahráváním standartních situací. Po jedné z nich se také zrodilo vyrovnání, když se v mlýnici před brankou nejlépe zorientoval jeden z hráčů domácích a míč došťouchl do branky.